Ta Rybovka je jako chleba, ...

neděle 13. prosinec 2009 12:06


Když se po mnoha letech vánočně koledového půstu ozval z rozhlasu první nesmělý pokus o připomenutí vánoc (tehdy povinně psáno s malým písmenem), kterým byla mírná parodie na koledy pod názvem Vánoce, Vánoce přicházejí, v nichž teta pekla léta vánočku pro kočku, představovalo to pro generaci vyrostlou před komunistickým pučem vnitřní rozechvění a naději na lepší časy.

Později se kde nic tu nic lidé v různých místech od dobrých známých dozvídali o tom, že v nějakém kulturním zařízení nějaký pěvecký sbor dává Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby. V Chomutově ji už dlouhá léta každoročně dává vynikající sbor Hlahol ve spolupráci s Loutnou českou i jinými tělesy. V prvních letech býval nejvýznamnějším hostem při produkci nezapomenutelný Eduard Haken.

Stejně nezapomenutelné jsou vzpomínky na Noc pastýřů Josefa Boučka, jehož hra o Janu Jakubu Rybovi v Národním divadle končila zvoláním církevního hodnostáře, který trvale odmítal prosby chudého venkovského učitele o jakoukoliv pomoc až do doby, kdy uslyšel jeho mši v kostele. Tehdy ho údajně nazval svatým mužem. Bohužel, pozdě.

Nikdy nezapomenu na Vánoce před dvanácti lety, kdy dvouletá vnučka v očekávání Ježíška, když uslyšela cinkání zvonku, vyběhla do poschodí a aniž se podívala, co jí Ježíšek nadělil, běhala kolem stromku a téměř zoufale opakovaně volala: „Ježíšku, kde jsi, ukaž se mi.“ Nerada přijala vysvětlení, že Ježíška neuvidí, protože on musel letět k dalším dětem. O tři hodiny později jsme na České mši vánoční byli na Staroměstském náměstí. Verunka se s rozzářenýma očima dívala na osvícený vánoční strom. Najednou se zastavila a nevěřícně zírala přes plůtek do jesliček pod stromem. Co se jí asi honilo v té malé důvěřivé hlavince? Po chvíli se po nás tázavě dívala. Neodvážili jsme se jí něco vysvětlovat. Když začala Rybovka, zpěváci ji zaujali natolik, že se prodrala až před podium. V jisté rytmické části se začala točit a tančit tak, že nejen sboristé, ale i sólisté a všichni kolem se začali usmívat.

Každý rok, za každého počasí na Štědrý večer bývá Staroměstské náměstí zaplněno těmi, komu Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby učarovala.

Včera jsme s manželkou pekli další z obvyklých druhů vánočního cukroví. Žena mě požádala, abych pustil nějaké koledy. „Nechce se mi vstávat. Je tam Rybovka od včerejška. Můžu ji pustit?“ Přikývla. Po chvíli řekla: „Ta Rybovka je jako chleba. Ten se také nikdy nepřejí.“
Tomáš Jurčík

Tomáš Jurčík

Tomáš Jurčík

školství, kultura, politka.

Pedagog ve výslužbě; předseda Společnosti středoškolských pedagogů.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora