Všechno je jinak

čtvrtek 22. prosinec 2011 21:53

V neděli dopoledne jsem se chystal na druhé Doboviny, věnované sčítání lidu. Zamýšlel jsem se nad uvažováním tvůrců sčítacích listů, kteří zejména v otázkách mateřského jazyka a národností ponechali občanům naprostou volnost. Že z toho místo jakž takž spolehlivého souhrnu údajů dostanou hausnumera, muselo normálně myslícím lidem být jasné předem.
Bohužel mne zdržela, a to na několik dní, zpráva o odchodu Václava Havla.

Dal jsem přednost sledování dokumentů o něm, vzpomínek a hodnocení pamětníků, kteří ho blíže poznali. Vyndal jsem ušmudlaný list ze sešitu, na kterém jsem si na jaře 1990 napsal pár slov zdravice jménem učitelů chomutovského okresu. Dopoledne mi zavolal do školy Petr Toman (JUDr.) z OF, že Havel bude po poledni na náměstí a nemá nikoho jiného, kdo by ho pozdravil. Havel poněkud překvapeně koukal, když jsem ho oslovil mimo jiné i jako filosofa a požádal ho, aby zůstal prezidentem i po volbách. Na rubu mého konceptu se podepsal i se srdíčkem. V očích některých mladých chomutovských revolucionářů jsem se projevil jako slaboch, protože jsem prý k Havlovi projevoval přílišnou úctu. Jejich „Vaškování“ mi bylo od začátku protivné.

Je pravda, že v běhu doby byly i chvíle, kdy jsem měl sto chutí mu jeho podpis se srdíčkem vrátit. Zejména tehdy, když se prezidentská kancelář odmítala zabývat nespravedlnostmi, kterých se staré struktury dopouštěly na mladých aktivních učitelích. Obrátili jsme se na prezidenta ve dvou případech, bez odezvy. Nelíbil se mi ani jeho shovívavý postoj ke komunistům. Mohl být při vyjednávání s Adamcem tvrdší. Ale vědomí, že někde za Prahou jsou připraveny dvě divize milicionářů, odhodlaných splnit jakékoli příkazy (jako v padesátých letech v Plzni po měnové reformě), mu přikazovalo dělat kompromisy.

Havlovi je vyčítáno mnoho věcí, které pramení ze šíření polopravd či záměrně vymýšlených lží. Tolik zloby a nenávisti, které přímo čiší z některých příspěvků v různých internetových novinách, lidovky nevyjímaje, normálně myslící člověk jen stěží může pochopit. Zejména to, co běželo v horní liště v pondělním a úterním Hyde parku na ČT24. Takové by měla obsluha automaticky vyřazovat. Nejde o cenzuru, nýbrž o zachování alespoň minimální míry slušnosti.

Dosud se nikdo v historii nezasloužil o pověst naší země jako příkladu mírového řešení vnitřních sporů. Sametový rozchod obou našich národů přispěl k tomu, že občané obou republik mají mnohem lepší vztahy, než měli před rozvodem. Vizionář Havel pochopil, že budoucnost Evropy spočívá v jejím sjednocení, protože různé mocnosti by byly nejraději, kdyby se evropské státy rozhádaly natolik, aby jim mohly nabízet pomoc. Spolu s Havlem doufám, že pro Evropu budou stále platit slova velkého Lucemburka, který prohlásil: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal!“ Můžeme ho parafrázovat slovy: „Toho bohdá nebude, aby Evropa z boje utíkala!“ Dosud i z těch nejtěžších krizí sjednocovaná Evropa vycházela posílena. Není důvodu pochybovat o tom, že se naplní Havlova víra, že i z této krize vyjde posílena. Václav Havel byl velký muž, velký Člověk. Čest jeho památce!

Na závěr si dovoluji všem blogerkám a blogerům i našim čtenářům popřát příjemné prožití Vánoc a dobrý nový rok!

Tomáš Jurčík

Tomáš Jurčík

Tomáš Jurčík

školství, kultura, politka.

Pedagog ve výslužbě; předseda Společnosti středoškolských pedagogů.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora