Doboviny 2- rušení speciálních škol

sobota 4. únor 2012 09:48

V posledních týdnech se v oblasti školství objevilo několik dosti závažných problémů. Nejsou úplně nové, ale stávají se aktuálnějšími, než by bylo zdrávo. Vzhledem k tomu, že největší vliv na ně má současný ministr školství, bylo by příhodnější je nazvat Dobešovinami. Jde například o návrh optimalizovat školskou síť rušením malotřídních venkovských škol, rušit osmiletá gymnázia, slučovat střední školy, aby z malých škol vznikly školy nejméně tisícihlavé apod. Za zamyšlení stojí i razantní řešení problému státních maturit, které ministr Dobeš dokázal ve velmi krátké době realizovat, ač jeho předchůdci si s nimi nevěděli rady celé desetiletí.


Nejnovější zásah do základního školství přináší rozhodnutí o zařazení všech žáků, tedy i žáků, kteří nejsou schopni zvládat učivo stejně jako naprostá většina jejich vrstevníků, do základních škol. Úředníci MŠMT se vymlouvají na rozhodnutí úředníků bruselských, kteří nám to přikazují. Jako bychom byli jaksi méněcenní, a nemohli do rozhodování zasáhnout. Jsme stejní Evropané jako oni. Pokud jsou ti naši alespoň trochu kompetentní, musejí bruselským byrokratickým neumětelům vysvětlit, že naplnění jejich příkazů velmi těžce poškodí právě mentálně méně rozvinuté žáky, protože učitelé na ně nebudou mít tolik času jako ve speciálních třídách, ve kterých je žáků přiměřeně méně. Nebudou mít čas s nimi v dostatečné míře soustavně opakovat základní učivo, protože většina žáků se bude nudit a jejich vývoj bude podstatně omezen. Tvrzení, že v jiných zemích to jde, nebere v úvahu to, že financování našeho školství neumožňuje zaměstnávat vedle učitelů i jejich asistenty, kteří mentálně opožděným dětem pomáhají.

Zavedení uvedeného požadavku by představovalo návrat do dob, kdy mentálně pomalejší žáci byli posazováni do posledních lavic a opomíjeni při opakování látky a při zkoušení, protože učitelé musejí dát potřebné vzdělání všem, kdo je ho schopen. Na mentálně pomalejší reálně nebudou mít čas. Všem útlocitným demokratům litujícím děti, které jsou nuceny chodit do speciálních, chcete-li zvláštních škol, doporučuji, aby se pokusili vžít do situace, kdy budou odsouzeni k tomu, aby jako ti, kdo zdržují třídu při výuce, museli sedět v poslední lavici, navíc zesměšňovaní většinou spolužáků. Jsou bezmocní. Jak se rozvíjí jejich osobnost? Na co mohou být hrdi? Každý člověk niterně touží po seberealizaci, aby vytvářel něco užitečného. Jak se může realizovat ten odstrkovaný a vysmívaný človíček, který nemá možnost rozvíjet to, na co má vlohy, zatímco je nucen snažit se zvládnou to, k čemu vlohy nemá?

Měl jsem při nástupu do školství paradoxně to štěstí, že z nedostatku míst na středních školách v okrese jsem raději než na ZŠ nastoupil na tři roky do stavebního učiliště. Znalosti učňů mě šokovaly. Většina neuměla ani číst, o pravopisu škoda mluvit. O literatuře měli ponětí jen někteří, kteří četli kovbojky. Když se na první poradě rozdělovaly předměty, byl jsem překvapen, že ač jsem aprobovaný jazykář, mám učit i matematiku ve druhém ročníku. Po pár týdnech jsem měl v hodině matematiky inspektora. Když jsem mu předvedl žáka, který uměl sečítat do desíti, ale 8+5 už smolil na prstech za zády, inspektor si něco poznamenal. Při hodnocení hodiny mi doporučil, abych tyto žáky učil počítat na prstech, že se to možná naučí.

Během několika týdnů jsem zjistil, že to, co naši žáci potřebují, je naučit je základní pravopisné znalosti, jak napsat dopis, vyplnit různé formuláře, ale zejména aby uměli základní matematické výpočty, aby mohli dobře vykonávat své zednické řemeslo, aby si mohli spočítat, kolik a jakého materiálu spotřebují atd.

Avšak to nejzákladnější bylo to, že jsme je neponižovali za to, co neumějí, ale chválili za to, co dělají dobře v praktické výuce. Velmi výrazně se to projevovalo zejména v prvních ročnících, kde se většina žáků divila, že nejsou na potkání fackováni. Zato když byli občas příliš drzí a dostali záhlavec nebo facku, přijali to jako chlapi. Většina z nich během několika měsíců cítila, že nejsou chudinky, které nic neumějí, ale že naopak umějí udělat dobře to, co ti, kdo se jim dříve vysmívali, neumějí.
Časem byly pro tyto žáky otevřeny tzv. zvláštní školy, později přejmenované na speciální. Jejich žáci mají tu výhodu, že po nich nikdo nechce, aby se učili to, k čemu nemají vlohy, zato mohou rozvíjet ty vlohy a schopnosti, které mají. Nikdo jim nesráží jejich sebedůvěru, jejich osobnost se může rozvíjet v souladu s jejich přirozeností.

Realizace návrhu zrušit speciální školy by přestavovala návrat do doby, kdy mentálně nejméně vyvinuté děti byly nuceny protrpět vyšší ročníky základní školy jako odstrkované a zesměšňované, zbavené možnosti rozvíjet se podle vlastních vloh a
Tomáš Jurčík

Tomáš Jurčík

Tomáš Jurčík

školství, kultura, politka.

Pedagog ve výslužbě; předseda Společnosti středoškolských pedagogů.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora