Polistopadové rozpočtové omyly nás dnes každoročně stojí stovky mil

pátek 27. červenec 2012 19:15

Ve včerejší retrobesedě z roku 1995 tehdejší předseda vlády Václav Klaus se vyjadřoval k možnostem růstu platů zejména železničářů, lékařů a učitelů. Mimo jiné se vyjádřil v tom smyslu, že není problém zvyšovat platy v odvětvích, ve kterých pracuje málo zaměstnanců, kdežto v těch, kde jich pracuje mnoho, to je mnohem obtížnější, protože ekonomika je nevýkonná.

Uváděl, že jak ve zdravotnictví, tak ve školství vzrostly platy víc než v jiných odvětvích. Zapomněl uvést, že např. ve finančnictví vzrostly platy několikanásobně. V důsledku toho řada velmi schopných zejména učitelů opustila školství a odešla za vyššími výdělky do bank, k policii, do různých lépe placených funkcí apod. Vyčítat jim, že se zachovali sobecky, jak někteří jejich jednání hodnotili, bylo hloupé.

Už v roce 1991 a opakovaně později jsme za Pedagogickou unii a jiné učitelské iniciativy Václava Klause upozorňovali, že odchod nejschopnějších učitelů sníží vzdělanostní úroveň naší země, a ta se v důsledku toho bude propadat mezi rozvojové země. Klausova odpověď plně odpovídala jeho filozofii zlatého telete: „Až bude poptávka po učitelích, budou se i jim zvedat platy. Dnes je největší poptávka po pracovnících ve finančnictví.“ Podle toho se choval už jako ministr financí, později i jako předseda vlády. Jeho politika vedla i k tomu, že z pedagogických fakult drtivá většina nadějných pedagogů nenastupovala do školství, nýbrž do platově lukrativnějších zaměstnání.

Kdykoliv se na internetu objevil článek o potřebě zvýšit investice do školství, a zejména platy učitelů, drtivá většina diskutujících se rozhořčeně vyjadřovala v tom smyslu, že učitelé za práci, kterou odvádějí, by měli brát ještě méně, že nejdřív musí prokázat lepší výsledky, a teprve pak mohou chtít vyšší platy. Je to stejný argument, jako chtít po kvalitním elektromontérovi, aby sestrojil kvalitní počítač. Že je to nesmysl? Jistě, naprosto stejný, jako chtít po kvalitním, ale neerudovaném pedagogovi, aby vychovával špičkové žáky a studenty. A právě ti erudovaní, obdaření pedagogickým talentem, už před dvěma desetiletími většinou ze školství odešli za vyššími platy. A nových do škol nastupuje velmi málo. Ke škodě všech dětí, i vašich, ale zejména ke škodě budoucnosti naší země.

Bohužel v této škodlivé platové politice pokračují i následující vlády, snad s výjimkou sociálních demokratů, kteří alespoň částečně investice do školství zvýšili. Přímo katastrofální je politika současného ministra financí, který školství doslova potápí.

Před několika týdny se ve sdělovacích prostředcích objevila informace o tom, že země s nízkou úrovní vzdělání ve srovnání se zeměmi s vysokou úrovní vzdělání, přicházejí ročně o 240 až 270 miliard korun v důsledku malé výkonnosti ekonomiky. Srovnávány byly země srovnatelné s námi, např. Finsko. Nezáleží na tom, kolik má která země absolventů vysokých škol, nýbrž na jejich kvalitě. Ze slabých žáků základních škol, a těch je nejvíc, ani nejlepší střední škola žádné premianty neudělá. Tak se stalo, že střední školy dohánějí učivo základních škol a následně vysoké školy v prvních ročnících dohánějí nedodělky škol středních. Je signifikantní, že informace o škodách způsobených nedostatečným vzděláním populace se bez komentářů vytratila. Nebýt někdejší zaslepené politiky nejmocnějšího muže ve státě, mohla naše země mít každoročně bohatě přebytkový rozpočet a být spolehlivým mezinárodním věřitelem.

Nedokáže-li se naše republika zmátořit a naplnit školy erudovanými pedagogy, což bez jejich náležitého platového ohodnocení není možné, bude se dále propadat mezi nevýkonné ekonomiky, a tím i do sociální bídy. Aby se to změnilo, bude nutné razantně zakročit proti tunelování, k vymáhání desítek a stovek miliard korun od podivných privatizátorů, nikoli všemožně oddalovat jejich řešení, jak se dělo a děje v souvislosti s požadavkem švýcarských vyšetřovatelů, kteří nám chtěli vrátit dvanáct miliard korun za privatizaci dolů.

To, že zatímco vládní činitelé jásali nad zatčením středočeského hejtmana, zuby nehty se brání tomu, aby se před pár týdny oslavovaná státní zástupkyně dostala na post, ze kterého by mohla ohrožovat současné mocné, svědčí o mnohém.

Nemáme-li se i nadále propadat mezi zaostalé země, musíme do školství investovat nejméně dvojnásobek toho, co dnes. Prostředky budou, omezí-li se na minimum současná všemocná korupce. Náprava neblahého stavu školství trvá nejméně deset let. Před dvaceti lety jsme měli šanci napravit škody, způsobené čtyřmi desetiletími jednotné školy. Už deset let jsme mohli díky vysoké úrovni vzdělanosti dohánět nejvyspělejší státy.Dnes s hrůzou pozorujeme, že naše školství je na tom hůř než před Listopadem.
Tomáš Jurčík

Tomáš JurčíkJistota pro JAPa08:5829.7.2012 8:58:54
Honza Marek, KanadaMilý pane Jurčík03:3529.7.2012 3:35:39

Počet příspěvků: 4, poslední 29.7.2012 20:31:23 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Tomáš Jurčík

Tomáš Jurčík

školství, kultura, politka.

Pedagog ve výslužbě; předseda Společnosti středoškolských pedagogů.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy