Církevní restituce

pondělí 5. květen 2008 23:33

Stanovisko Vlastimila Tlustého k návrhu zákona o restitucích církevního majetku vyvolala pestrobarevnou diskusi, svědčící o tom, že většina diskutujících má na danou problematiku velmi zjednodušený pohled.

Vzpomínám si na rozhořčení mé švagrové, která se před asi třiceti lety poprvé dostala s odborovou organizací na zájezd po slovenských hradech a zámcích. Nejdříve básnila o tom, jak nádherné věci v těch zámcích viděla. Ale hned na to se rozhořčeně vyjadřovala o vydřidušství těch feudálů, kteří si z potu a krve poddaných dopřávali takový přepych. Když jsem se jí zeptal, co by si dnes lidé jezdili prohlížet, kdyby ti vydřiduši nebyli, nechápavě kroutila hlavou. A nad otázkou, co našim prapotomkům zanechá naše doba, jsme se všichni jen zasmáli.

Někteří feudálové dbali na to, aby po nich zůstaly krásné stavby, krásné interiéry. Církve, kterým bezdětní zbohatlíci z nejrůznějších důvodů odkazovali své majetky, ze svých zisků budovala kláštery, kostely, katedrály. Jejich výstavba i údržba byla financována z výnosů hospodaření na jejích polích a lesích. V zájmu hromadění majetku, aby farnosti nemusely dělit majetek mezi farářovy dědice, římskokatolíci zavedli celibát. O tom, že někteří církevní hodnostáři ve středověku vedli mezi sebou úporné boje, není pochyb. Není žádných pochyb ani o tom, že mnozí nežili podle Přikázání, nýbrž že naopak kázali vodu, ač sami pili víno, což inspirovalo nejspravedlivější z nich ke snahám o nápravu. Důsledky byly zejména pro české země katastrofální. Vzájemné vyvražďování bylo bylo vedeno spíše snahami vojevůdců zbohatnout než bojovat za pravdu boží. Že těm bojům padlo za oběť mnoho cenných staveb, je obecně známo.

Podobným "obrazoborectvím" proslul i Josef II., který jako první "znárodňoval" církevní majetek. Např. z unikátního Santiniho chrámu se stal ovčín, z kaple Sv. Kateřiny, nejstaší gotické památky v Chomutově, udělali konírnu, atd., atd. Komunisté po únorovém puči pokračovali v jeho díle. Na rozdíl od Josefa II. však církvím zabavili veškerý majetek s tím, že se o církevní památky bude starat stát. Jak to dopadlo, víme. Více než polovina jich zanikla. Některé z nich se za pomoci darů od sponzorů podařilo zachránit. Na údržbu kostelů, chrámů a katedrál jsou potřeba příliš velké prostředky, než aby je mohl financovat státní rozpočet. Proto je nutné vrátit církvím jejich majetky s tím, že z jejich výnosů budou povinny uchovávat dědictví otců našim potomkům.

Argumenty, že církve zbohatnou na úkor nás všech, pomíjejí jednu zásadní skutečnost: totiž to, že největšími bojovníky proti církevním restitucím jsou ti, kdo se chystají tyto dosud církevní majetky zprivatizovat sami pro sebe. Oni budou bohatnout, a my ostatní, skoro všichni, budem dále přispívat na to, aby nedocenitelné kulturní dědictví dále nechátralo a bylo zachráněno pro naše potomky. Mimo jiné také proto, aby přitahovalo turisty z celého světa.

Tomáš Jurčík

VáclavProč pořád o majetku....12:226.5.2008 12:22:52
EvaMáte naprostou pravdu,12:166.5.2008 12:16:36
Josef HejnaNo, trochu páté přes deváté.08:396.5.2008 8:39:54
HolečekŽeby pojmy a dojmy?05:536.5.2008 5:53:46

Počet příspěvků: 6, poslední 6.5.2008 12:49:01 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Tomáš Jurčík

Tomáš Jurčík

školství, kultura, politka.

Pedagog ve výslužbě; předseda Společnosti středoškolských pedagogů.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy