Některým kritikům

úterý 20. květen 2008 00:56

Vzhledem k tomu, že někteří čtenáři občas vidí příliš rudě i tam, kde nic rudého není, odhodlal jsem se k sepsání jistých obrázků z mého života. Už jako desetiletý kluk jsem hltal články zejména o českých letcích v Anglii z časopisu Vpřed, na který jsem si šetřil a pravidelně ho kupoval, na druhé straně jsem ztěží chápal informace ze Světa sovětů z článků pod titulem Kde teče krev a nafta. Poslouchal jsem nejen Prahu, ale i BBC, a když začala vysílat, i Svobodnou Evropu. Když jsem poslouchal Slánského, jak se přiznává k vastizradě, nevěřil jsem tomu. Na jedné straně jsem obdivoval ruské lidi, že byli schopni porazit Německo, na druhé straně jsem nechápal proces s leningradskými lékaři atd., atd.

V roce 1951 mi o deset let starší bratranec vyhrožoval, že až přijdou Američané, budu viset na první vrbě. Jiný starší známý mi s koltem v ruce vyhrožoval, že mě zastřelí. Poradil jsem mu, ať ho vrátí srýčkovi R. (u nás jsme všem starým pánům říkali strýčku), který s ních chodí na zajíce. Že když u něj kolt najdou, půjde do kriminálu. Vyrostl z něj normální člověk, nestarající se o nic jiného než o svou rodinu.

V témže roce jsem ráno před vyučováním napsal na tabuli TGM, 7.3.1850. Bylo z toho velké vyšetřování. Každý žák byl v ředitelně vyslýchán jednotlivě příslušníkem VB. Tehdy jsem i já zalhal. Nikdo mě neprozradil. Díky tomu jsem mohl vystudovat. Při své povaze jsem na to dávno zapomněl, připomněli mi to bývalí spolužáci na srazu po třiceti letech.

V roce 1959 nebo 1960 o prázdninách pracoval v panelárně v Radotíně s jedním nedávno propuštěným vězněm, bývalým studentem Karlovy univerzity. Dodnes se stydím za to, že jsem se mu snažil vysvětlit své naivní představy o společnosti. Přijímal to s nadhledem a s pochopením.

Na koleji jsem bydlel s jedním Slovákem, bývalým kádrovákem v jistém slovenském závodě. Tvrdý komunista. V době maďarského povstání se radikálně změnil. Pozval nás do restaurace a sdělil nám, že z něho bude velkostatkář, protože jistý Žid jeho otci před odsunem do Osvětimi odkázal, pokud se nevrátí, celý statek. Otec po válce usoudil, že vzhledem k vývoji situace by nebylo dobré se o statek hlásit. Ale teď, když maďarská revoluce zvítězí a bolševici budou určitě poraženi i u nás, statek dostanou. Jako gróf nás velkopansky zval na pijatiky a jiné radovánky na jeho panství. Ten kolega měl jen dělnickou přípravku a ze školy musel předčasně odejít. Doneslo se nám, že dělá někde v dolech v Příbrami a že byl vyloučen ze strany.

Na vojně jsem záhy převzal vedení politického školení mužstva, protože politruci se nechtěli ztrapňovat. S vojáky jsem mluvil o všem, co je zajímalo, nikdo nás nekontroloval. Když za mnou po čase opakovaně přišli nadřízení s přihláškou do KSČ, po uvážení toho, že byli prouštěni všichni političtí vězni (později se ukázalo, že to nebyla pravda), že se připravuje už druhá ekonomická reforma a že onen kádrovák byl vyloučen ze strany, u vědomí toho, že jen jako člen strany mohu něco reálně ovlivnit, přihlášku jsem podepsal. Při jedné cestě do prahy jsem chtěl navštívit kamaráda na koleji na Albretově. Toho jsem nezastihl, ale k mému překvapení mi naproti radostně kráčel kádrovák. Když viděl, že se s ním nemíním bavit, jal se vyhrožovat, že mě může zničit, protože jako předseda stanické organizace na vlivné fakultě má velký vliv. Znechucen sám sebou jsem odešel.

Po vojně jsem byl tři roky na učilišti, dalších pět let na gymnáziu. Z příkazu ideologického tajemníka OV KSČ jsem byl jistou dobu sledován, protože prý hlásám oportunistické a reakční názory. Na okresní konferenci KSČ v červnu 1968 jsem vyvrátil tvrzení konzervativců, kteří označovali 2000 slov za kontrarevoluční pamflet tím, že jsem z textu citoval všechny závažné myšlenky. Byl jsem obviněn, že jsem rozbil konferenci. 21. srpna po poledni jsem se svými studenty diskusí s ruským velitelem zdržel jeho kolonu dvě hodiny na silnici od Krásné Lípy do Chomutova. Skončili jsme, až když nad námi začaly přelétávat vrtulníky a vojáci začali být příliš nervní. Později jsem prý byl označen za hlavu kontrarevoluce na Chomutovsku, vyloučen ze strany a přeložen na průmyslovku, kde jsem prý neměl tolik příležitostí kazit mládež.

K dokreslení mé stranické činnosti uvádímještě to, že ačkoliv většina mých kolegů dostávala víceméně pravidelně prémie, zvané pedadagogická odměna, já jsem první dostal až tři roky po vyloučení ze strany, protože předtím za mnou chodili občas nějací nestraníci, abych jim pomohl ve sporu s nadřízenými.

Práce ve školství často vyžadovala mnohá sebezapření. Avšak představa, že místo nás přijdou z fabrik kovaní komunisté podle Husákova hesla My nepotřebujeme odborníky, my potřebujeme pevné soudruhy, my z nich odborníky naděláme, nás přes všechny ústrky (až do Listopadu jsme byli prašivými psy) ve školství udržela. Zejména díky nám si většina studentů zachovala zdravý rozum a kritický pohled na společnost.

Svou další politickou činnost jsem začal záhy po Listopadu v OF, dále od založení v ODS a od r. 19989 do r. 2002 v US-DEU. Protože i v té se začalo jen bojovat o koryta, nemíním se v žádné další straně ztrapňovat. Kdo má zájem dovědět se o mé činnosti po listopadu více, může navštívit www.schol-methodicus.eu , kde ve složce http://schol-methodicus/autori.htm autoři najde pod mým jménem i  otevřené dopisy Václavu Klausovi.

Tomáš Jurčík

JB001zajímavé čtení19:1320.5.2008 19:13:47
Saltos AlimSebekritika?17:5120.5.2008 17:51:39
NULINerada se vyjadřuji k něčemu,15:4120.5.2008 15:41:18
XuryHlava kontrarevoluce14:5720.5.2008 14:57:09
dekadent.....09:5320.5.2008 9:53:00
Jirka B.Dosti mne dráždí,08:5820.5.2008 8:58:07
dekadent.....07:5020.5.2008 7:50:53
čendaPřeklepy...07:3120.5.2008 7:31:54
la.miVase zpoved07:1020.5.2008 7:10:38

Počet příspěvků: 9, poslední 20.5.2008 19:13:47 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Tomáš Jurčík

Tomáš Jurčík

školství, kultura, politka.

Pedagog ve výslužbě; předseda Společnosti středoškolských pedagogů.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy