Podivný pozdrav

čtvrtek 4. červen 2009 17:55

Před týdnem ve čtvrtek navečer jsem se ocitl v nemocnici na interně se zápalem plic, zánětem průdušek a srdeční arytmií. Abych využil času, kdy nebudu zdržován počítačem a jinými záležitostmi, přibalil jsem si Komedii plnou lásky od Františka Rachlíka, který na osudech komika Jindřicha Mošny popisuje vývoj českého divadla od poloviny 19. st. až po otevření Národního divadla. Jako student jsem si ji koupil za 26,-Kč a nejméně dvakrát ji hned hltavě přečetl. Od té doby jsem si občas umiňoval, že si ji musím přečíst jednou i na stará kolena. Stalo se během tří dnů v nemocnici. Po pěti dnech jsem z nejhoršího venku. Paní doktorka vyhověla mému přání a umožnila mi domácí léčení s ambulantními vyšetřeními na poliklinice.

Rachlík počíná své vyprávění před Stavovským divadlem v roce 1851, v němž při představení Rossiniho opery Italky v Alžíru malý mosaznický učeň Jindřich Mošna hrál malého mouřenína. Tehdy se pro něj stalo osudným to, že teta Böhmová, manželka strýce, vlastníka slévačské dílny na barevné kovy, pojala podezření, že jeden z mouřenínů je její synovec. Když se její podezření později potvrdilo, musel Mošna až do vyučení na divadlo zapomenout.

Po složení tovaryšských zkoušek nějakou dobu pracoval jako dovedný mosazník ve Vídni. Divadlo ho stále přitahovalo, ale ne německé. Po návratu do Prahy se brzy rozhodl opustit řemeslo a věnovat se divadlu. Jeho první štací byla Prokopova upadající První česká divadelní společnost pro venkov, kterou dostihl v Náchodě. Jeho největším učitelem tam byl vynikající herec František Krumlovský, kterého znal ještě ze Stavovského divadla.

Prokopova společnost dále upadala. Po odchodu Krumlovského odešel i Mošna. Jeho první pevnou štací se stala Plzeň. Často zašel na mikulášský hřbitov k hrobu Josefa Kajetána Tyla. V Plzni se dále rozvinul jeho komediální talent. Doslova výtržnost způsobil při představení Moliérova Dona Juana, kdy coby Juanův sluha Sganarello pošimral sochu komtura proutkem pod nosem a ten mohutně kýchl.

Z Plzně Mošnu spolu s dalšími přetáhl do Prahy nově jmenovaný ředitel Prozatímního divadla František Liegert. Vyhlédl si ho jako komika, proto dostával většinou malé komické role. Zahrál si však i hlavní postavy v Tylových Jiříkově vidění a Švandovi dudákovi. Jeho hlavní devízou bylo pozorování lidí a jejich napodobování, proto mu diváci tak rozuměli. Vytvořil vynikající postavy v řadě her a operet, nicméně jeho osudem byly malé role komické.

František Rachlík se na pozadí prusko-rakouské války a okupace Prahy věnuje zejména Smetanovým Braniborům v Čechách a Prodané nevěstě. Ta Mošnovi přinesla slávu i zklamání, protože po různých peripetiích musel svého Principála podřídit scénáři. Před okupací Prahy odjela bez rozloučení i Mošnova největší láska Pepička Jedličková. V nejtěžších dobách pro české divadlo, kdy nebylo ani na platy herců, Mošna podvakrát odolal lákavým nabídkám odchodu do zahraničí.

Pruská vojska odešla a Pepička se vrátila do Prahy. Chystalo se slavnostní položení základního kamene k Národnímu divadlu. Mošna s Pepičkou si vyjeli na člunu z Podskalí ke Střeleckému ostrovu. Část jejich rozhovoru mě přiměla k zamyšlení o tom, zda komik má právo překročit hranice a stát se šaškem. Mošnovi se to stávalo často. Týž Mošna ale byl schopen sehrát i vysloveně tragické postavy, a dokonce udělat silnou tragickou postavu z původně komické figurky, jakou byl např. Raspljujev ve Svatbě Krečinského, veselohře Suchovo-Kobylina.

Při čtení uvedeného dialogu mezi Pepičkou a Mošnou jsem byl v roli Pepičky, ale Mošnovy repliky jsem nečetl já, ale Bolek Polívka. Zarazilo mě to. Ale pokračovalo to dál. Nikdy se mi nic podobného nestalo. V duchu jsem se začal Bolkovi omlouvat za to, že jsem ho občas odsoudil za jeho přílišné podlézání pokleslému publiku, jak to občas dělával i Rachlíkův hrdina.

Oba komici, oddělení dlouhým časem, vedle celé řady vynikajících komických vystoupení vytvořili i veskrze hrdinské a tragické postavy. Občasné zabroušení do šaškovin zřejmě patří k jejich velikosti.

PS: Ctěné kritiky prosím o shovívavost, nicméně přečtení Rachlíkovy Komedie plné lásky všem vřele doporučuji.
Tomáš Jurčík

Tomáš JurčíkPoděkování09:095.6.2009 9:09:20
josef hejnaRachlík je trochu neprávem07:535.6.2009 7:53:35
Lída V.Díky této knize21:464.6.2009 21:46:39
seniorTomáši,držím palce !18:584.6.2009 18:58:11
NaďaTaké přeji18:554.6.2009 18:55:03
SvatavaJá ji četla strašně dávno,18:324.6.2009 18:32:08
SvatavaJá ji četla strašně dávno,18:314.6.2009 18:31:51
NULIKupodivu jsem ji nikdy nečetla,18:134.6.2009 18:13:19
Josef KobylkaTaké ji mám v knihovně a rád se k ní vracím18:094.6.2009 18:09:22

Počet příspěvků: 9, poslední 5.6.2009 9:09:20 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Tomáš Jurčík

Tomáš Jurčík

školství, kultura, politka.

Pedagog ve výslužbě; předseda Společnosti středoškolských pedagogů.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy