Mistr Jan Hus

pondělí 6. červenec 2009 22:37

Na ČT24 jsem dnes nevěřícně koukal na odpovědi některých náhodných kolemjdoucích, kteří na otázku redaktorů, co je to dnes , 6. července, za svátek, odpovídali naprosté nesmysly. To mě přimělo k tomu, abych zájemcům o osvěžení paměti o Janu Husovi dal na blog část ze skript, které jsem vytvořil, když jsem byl pověřen výukou dějepisu na odborné škole, na které jsou celým dějinám přiděleny pouhé dvě vyučovací hodiny za celé čtyři roky.

Největší z reformátorů mistr Jan Hus se narodil pravděpodobně r. 1371 v Husinci u Prachatic. Základní vzdělání dostal v Prachaticích (stejně jako Jan Žižka), na univerzitě byl zapsán jako Jan z Husince. Spolužáci mu říkali Hus nebo Husa. Na studiích se musel protloukat, jak se dalo, neboť zřejmě početná rodina ho nemohla příliš podporovat. Patřil mezi běžné žáky darebáky, jen jeho opravdovost při hledání životních pravd byla hlubší než u jeho kolegů. V přísného moralistu dospěl postupně s poznáváním tehdejší skutečnosti, nicméně dobrým jídlem a pitím pravděpodobně nepohrdal ani tehdy, kdy vystupoval proti zhýralému životu církevních představitelů a šlechty.
O velké Husově pracovitosti svědčí množství teoretických a literárních prací, které se zachovaly ( o řadě jiných se ví, že se nezachovaly). Do přednášek z rétoriky vložil fiktivní List Václava IV. papeži Bonifáci IX. Jako bakalář na teologické fakultě zpracoval rozsáhlé výklady náboženských otázek jako Super canonikas (O kanonických epištolách), Super quattuor Sententiarum (O čtyřech knihách sentencí), Enarratio psalmorum (Výklad žalmů), Viklefem byl inspirován spis De corpore Christi (O těle Kristově), De sanguine Christi (O krvi Kristově), ve které popřel wilsnacký zázrak s hostiemi, které údajně potily krev, De arguendo clero (O potřebě kárati kněžstvo). Známý je traktát De sex erroribus (O šesti bludiech), Devět kusuov zlatých. Ze sbírek kázání je nejznámější Postila, to jest Výklad svatých čtení nedělních. Z dřívějších jsou to Collecta (Sbírka), Dicta de tempore ( Promluvy nedělní), Sermones de sanctis (Kázání o svatých), De tempore (Nedělní postila, Quadragesimale (Postní kázání), Sermones in Bethlehem (Betlémská kázání). Později sepsal latinské obhajoby, např. Contra predicatorem Plznensem (Proti kazateli plzeňskému), Contra Palecz. Ve spisech Questio de indullgenciis (Rozprava o odpustcích) a Contra bullam papae (Proti bule papežské) ostře vystupoval proti prodávání odpustků. Po vyhnání z Prahy napsal Knížky o svatokupectví, českou verzi O šesti bludiech, De ecclesia (O církvi), Contra Stanislaum de Znoyma, Contra okto doktores (Proti osmi doktorům), O poznání cesty pravé k spasení neboli Dcerka. Z posledních spisů jsou traktáty Jádro učenie křesťanského a Knížky proti knězi "kuchmistrovi". V Kostnici napsal řadu latinských traktátů a známé listy, ve kterých se loučil s přáteli.
Pro potřeby kázání byla v r. 1391 otevřena Betlémská kaple na Starém Městě, kde o rok později už kázal i Hus. Slibnou kariéru vyměnil za hlásání svých pravd. Už v r. 1401 byl totiž na jedno funkční období zvolen děkanem filozofické fakulty a poté jeden semestr byl dokonce rektorem univerzity.
Na univerzitě byly středem zájmu tři problémy: Rozkol v církvi a její úpadek, občanská válka v království a měnící se poměr sil na univerzitě, neboť za dobu její existence počet českých studentů několikanásobně převýšil počet studentů cizích, ale poměr při hlasování zůstal od založení nezměněn.
Až do r. 1408 mohli kritici nepořádků v církvi vystupovat svobodně. Tehdy německý mistr Meistermann oznámil papeži, že na pražské univerzitě jsou hlásány Viklefovy kacířské názory. Papež okamžitě toto šíření bludů zakázal. Pražští církevní představitelé toho využívají a útočí na Husa. V konfliktu mezi arcibiskupem a králem se němečtí mistři postavili proti králi, který v té době dlel v Kutné Hoře. Tento problém vyřešil r. 1409 Václav IV. Dekretem kutnohorským, kterým přidělil Čechům tři hlasy, Bavorům, Polákům a Sasům pouze jeden hlas dohromady. Němci protestují. Když jejich protesty byly odmítnuty, značná část Němců z univerzity odešla, ale přesto si univerzita zachovala poměrně vysokou úroveň. Hus byl zvolen rektorem.
Hus dozrával v muže v době desetileté občanské války. Ta vrcholila v době, kdy začal kázat v Betlémské kapli. Kázal srozumitelně, proto se jeho učení velmi rychle rozšiřovalo mezi prostým lidem, který občanskou válkou trpěl nejvíce. Ohromné bohatství shromažďované církevními hodnostáři kontrastovalo s prohlubující se bídou. Zvyk krále Václava chodit v přestrojení po nákupech a trestat na místě nepoctivé kupce byl jen nepatrnou záplatou na rozjitřené veřejné mínění. Hlásané pravdy, že poddaní musí podle božího přikázání trpělivě snášet obtíže a pokorně sloužit vrchnosti, přestala nacházet úrodnou půdu.
Hus se zabýval opisováním Viklefových spisů. Zaujala ho myšlenka "Všechno záleží na tom, klademe-li pravdu na první místo, nebo na druhé." To se stalo na konci 14. století. O patnáct let později své přesvědčení o nezbytnosti hájit pravdu zaplatil životem. Kdyby dohlédl, co jeho smrt vyvolá v království, možná by byl pragmatičtější. Jenže kdyby neplatilo ani v tomto případě.
První velkou akci proti Husovi začal pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburku r. 1410, kdy na dvoře arcibiskupského paláce veřejně spálil Viklefovy spisy, patřící Husovi, a vyhlásil nad Husem klatbu. Hus byl vyzván, aby se dostavil před kuriální soud. Nepodřídil se. O rok později po dalším nátlaku na Husa se jeho obhajoby ujal pražský lid. Arcibiskup vyhlásil nad Prahou interdikt, ale Král odjel z Prahy, čímž plnění interdiktu fakticky znemožnil. Arcibiskup se chtěl obrátit na Zikmunda, avšak po přibytí do Prešpurku zemřel. Novým arcibiskupem byl r.1412 jmenován králův osobní lékař Albík z Uničova. Likvidace nepohodlného kritika církve byla o dva roky oddálena.
Nová vlna protestů proti ziskuchtivosti církve byla vyvolána snahou nově zvoleného papeže Jana XXIII. řešit papežské schizma válkou. Prostředky na její vedení získal jednoduše - r. 1412 začal prodávat odpustky. Nejvíce protestovali pražští kritici v čele s Husem. Tím sáhli na královskou pokladnu, neboť papež, vědom si toho, že bez tučné prebendy panovníci prodej odpustků neschválí, ponechal jim značnou část výnosu z jejich prodeje. Kritikou se Hus obrátil i proti svému ochránci, který ten špinavý obchod předem schválil. Pražané prodej všemožně sabotovali. Král zakázal demonstrace. V červenci 1412 konšelé dali zatknout a popravit tři mladé rebely, řemeslnické tovaryše Martina, Jana a Staška. Nepomohly ani Husovy prosby. Nálada byla zralá na revoluci. Hus byl žádán, aby vyzval lid k boji. Vědom si jejich možných tragických následků Hus mlčel.
Prodej odpustků rozdělil i univerzitu, neboť teologická fakulta v čele s děkanem Štěpánem z Pálče se postavila proti Husovi a z nejlepších přátel se stali největší nepřátelé. Když Hus odmítl podřídit se Štěpánovu příkazu nekritizovat odpustkovou bulu, odvrátil se král od něho úplně. Řím nad Husem vyhlásil nejtěžší klatbu a měla být zbořena Betlémská kaple. Pražští Němci to chtěli vykonat, ale Češi jim v tom zabránili. Na podzim 1412 Hus opouští Prahu. Na jaře 1413 se vrátil, ale po poznaní, že v díle nebude moci pokračovat, odchází nadobro. Kázal na Kozím Hrádku u Tábora, později u člena korunní rady Lefla z Lažan na Krakovci. 11. října 1414 odcestoval do Kostnice. (viz Z kronik str.25).
Cestoval v průvodu s dvaatřiceti koňmi a dvěma povozy. Měl mít glejt od Zikmunda, kterým mu byla zaručena bezpečná cesta. I když až do Kostnice projel bez glejtu, cesta byla klidná, neboť před nimi jel biskup z Ljubuše, který strašil lidi tím, že pojede sám ďábel. Čtyři dny po příjezdu do Kostnice Václav z Dubé přivezl glejt, který stejně nebyl k ničemu. Zato v Kostnici už byl papež Jan XXIII., 3 patriarchové, 23 kardinálů, 27 arcibiskupů, 106 biskupů, 343 univerzitní mistři, 28 králů a knížat, 676 urozených šlechticů, vladyků a rytířů. Dále se do Kostnice sjelo 170 krejčích, 160 pekařů, přes pět set muzikantů a kejklířů, 718 prostitutek atd.
Hus byl zpočátku ubytován v domě vdovy Fidy. Aby město netrpělo klatbou nad Husem, papež ji zrušil. Po necelém měsíci byl pro jistotu zatčen a vězněn v kobce dominikánského kláštera na ostrůvku u břehů v Bodamském jezeře. Koncil mu dovolil mluvit pouze tehdy, když očekával, že Hus se konečně vzdá svých pravd. K největším denunciantům patřili jeho bývalý přítel a učitel Štěpán z Pálče, Michal de Causis-Sudič a litomyšlský biskup Jan Železný. Když dorazil do Kostnice Zikmund, prohlašoval, že Husa dostane z vězení, i kdyby měl dveře vypáčit. Po pohovoru s kardinály na svůj slib okamžitě zapomněl. Nesplnil ho ani v období zmatků, kdy 20. března 1415 ze strachu před odsouzením uprchl Jan XXIII. z Kostnice. Byl zajat a uvězněn. Hus přestal být jeho vězněm, proto ho Zikmund mohl propustit. Místo svobody však přišlo nové, ještě horší vězení na hradě kostnického biskupa, kde deset týdnů prožil přikován na rukou i nohou, pronásledován navíc horečkami a žlučníkovými kolikami. Ani to ho nezlomilo. Za Husa šel orodovat i mistr Jeroným Pražský. Protože se Husa nepodařilo zlomit ani sliby, ani hrozbami, byl prohlášen za kacíře, odsvěcen a 6. července 1415 upálen. Byly spáleny i všechny jeho věci a popel svržen do Rýna. O rok později potkal stejný osud i Jeronýma Pražského.
Popravou Jana Husa se kostnickému koncilu podařilo dosáhnout toho, čemu Hus zabránil svým mlčením k popravě tří mladých rebelů přesně před třemi lety, t.j. ozbrojenému revolučnímu povstání
Tomáš Jurčík

Tomáš JurčíkNový pokus o link23:477.7.2009 23:47:23
Tomáš JurčíkOmluva Evě k čas tlačí23:457.7.2009 23:45:31
Tomáš JurčíkEvě k čas tlačí18:497.7.2009 18:49:12
seniorDodatek09:437.7.2009 9:43:49
seniorPokračování09:137.7.2009 9:13:45
seniorPoněkud v zápalu diskuzí09:047.7.2009 9:04:25
EvaCas tlaci?08:587.7.2009 8:58:35
Tomáš JurčíkČas tlačí07:557.7.2009 7:55:35
MilanDosti chabé.07:397.7.2009 7:39:18
andyvelmi dobry clanek07:107.7.2009 7:10:37
la.miK pamatce Jana Husa06:597.7.2009 6:59:28
Tomáš JurčíkDvě hodiny týdně v jednom ročníku22:586.7.2009 22:58:50
JAPTo jste toho moc nestihl naučit22:526.7.2009 22:52:11

Počet příspěvků: 15, poslední 7.7.2009 23:47:23 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.

Tomáš Jurčík

Tomáš Jurčík

školství, kultura, politka.

Pedagog ve výslužbě; předseda Společnosti středoškolských pedagogů.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy