O církvích, chrámech, víře i atheismu, aneb jsme jen lidé

neděle 2. srpen 2009 15:57

Velikonoce byly příležitostí k různým diskusím o náboženských otázkách, o církevním majetku, o konečnosti a nekonečnosti vesmíru, zejména o Ježíši a jeho Otci. Několikrát jsem měl nutkání vyjádřit se k tomu, ale odolal jsem. Nicméně příspěvek Václava Krále o Konstantinově meči mě k tomu vyprovokoval. Bohužel jsem vážně onemocněl, takže se k dokončení dostávám až dnes.

Největším trnem v oku domácím kritikům je kdysi bohatá katolická církev a snaha našich církevních představitelů o návrat majetku, který jim byl protiprávně zcizen komunistickým režimem. Z velké části diskutující argumentují tím, že katolická církev nahromadila své bohatství krádežemi a vykořisťováním poddaných. Že jde o vědomou dezinformaci, si nepřipouštějí. Dlouhodobě aktuálním příkladem je vlastnictví Svatovítské katedrály. Od svého vzniku byla majetkem církve, dlužno zdůraznit, že církve katolické, protože kališníci ji pro její výzdobu považovali za modloslužebnou a při první příležitosti ji obrazoborecky zdevastovali. Komunisté ji bez provedení nutných právních úkonů prohlásili za majetek všeho lidu a současné soudy rozhodují jednou tak, podruhé onak. Z hlediska zdravého rozumu sakrální stavba patří věřícím, nikoli nevěřícím.

Skutečností je, že církev získala své bohatství většinou díky darům majetných věřících a pilnou prací členů mnišských řádů. Báchorky o tom, že likvidovala kacíře jen proto, aby se mohla zmocnit jejich majetku, jsou zavádějící. Majetky zkonfiskované kacířům získávali světští představitelé.

Proč církev potřebuje své majetky? Aby mohla dědictví otců uchovávat pro naše potomky. Obrovské množství nádherných řemeslných výtvorů v chrámech a klášterech nevytvořily jen tak ledajaké ruce, byly to ruce lidí, kteří sice tvořili pro výdělek, ale současně z lásky a pokory k Bohu. Co se stalo se stovkami těch nádherných lidských výtvorů za vlády Josefa II. A za čtyřicet let komunistického režimu, je všeobecně známo. Šlo nejen o výraz pohrdání náboženstvím, šlo především o projev pohrdání prací našich předků! Dnešní restituenti zdevastovaných kostelů, kaplí a klášterů bez nezbytných materiálních zdrojů obnovu památek nejsou schopni zajistit.

Závažnějším problémem je otázka víry jako taková. Je, či není Bůh? Může existovat něco, co nevidím, neohmatám, neochutnám? Jde o pojetí existence. Téměř nikdo nepřipouští, že můžeme existovat proto, že nás příroda klame. Kdybychom vyrobili super dokonalý rentgen, neviděli bychom nejen svaly, ale ani kosti, ba dokonce ani kovové klouby a šrouby v opravených nohách.
Molekuly jsou složeny z atomů, které vypadají jako miniaturní sluneční soustava: atomové jádro, kolem kterého v obrovských vzdálenostech obíhají elektrony jako planety kolem slunce. Jen ty rozměry jsou nesmírně malé, zato rychlosti obrovské. Zatímco pro částice zvané mezony jsou pevné kovy přímo dálnicí, kapaliny je zabrzdí na několika metrech, protože jejich atomy jsou v neustálém pohybu.

V polovině minulého století část filozofů začala místo termínu hmota používat termín materie. Ten označoval hmotu i energii jako formu jejich existence. Dnes už i mnozí z těch, kdo dříve myšlenku, že pevná hmota neexistuje, že je pouze formou existence energie, rozhodně odmítali, dospívají k závěru, že se mýlili. Vědecká bádání nacházejí stále menší a menší částice, náboje, vlnění, strunky atd. Ty za pevnou hmotu pokládat není racionální. Stupeň poznání dospívá do stavu, kdy budeme nuceni konstatovat, že vše kolem nás, celý Vesmír je pouze projevem energie v různých formách, v různých stupních jejího vývoje podle jejích vnitřních zákonitostí.

Pojmeme-li to z hlediska obecné lidské zkušenosti, známe plyn, kapaliny, pevnou hmotu, plazmu a nejrůznější druhy energie. Jako tvorové s vyšší nervovou soustavou vládneme i vědomím. To je nejvyšší forma existence energie. Rozvíjí se sice na základně biologického těla, což je nesporné, sporná je však otázka jeho vzniku. Není spíše darem shůry, než jen produktem sexuálního aktu? A připustíme-li, že vědomí je vyšší forma existence než materie, nemůže existovat i vědomí kosmické, obecně nazývané Bůh?

Chceme-li se dobrat objektivního hodnocení existence, musíme pochopit, že lidské vědomí není schopno pojmout podstatu nekonečna. Uvádí se, že rovnoběžky se setkávají v nekonečnu. Ve skutečnosti se nemohou setkat či protnout nikdy, protože jsou od sebe neustále v konstantní vzdálenosti. Validní nemůže být ani argumentace, že se mohou protnout v zakřiveném prostoru, protože i v něm bude jejich vzdálenost konstantní.

Nejde jen o nekonečno v prostoru, ale i v čase. Ani to naše nervová soustava není schopna pojmout, můžeme ho jen konstatovat. Pokud většina odborníků tvrdí, že vesmír je konečný, musíme se tázat, co je za jeho hranicemi? Ono NIC není prostor? A jako každý prostor je zaplněn stejně jako náš Vesmír. Do nekonečna!

Stejným problémem je určení času. Tvrzení, že čas začal Velkým třeskem, je nesmyslné. Čas byl i před ním a bude i po zániku našeho Vesmíru. Racionální je připustit, že před naším Vesmírem existovalo nekonečně mnoho vesmírů jiných, že i po zániku našeho Vesmíru bude existovat nekonečně mnoho vesmírů jiných, stejně jako současně s námi jich v nekonečném vesmíru velmi pravděpodobně existuje nekonečně mnoho.

Připustíme-li existenci Boha jako Kosmického vědomí coby nejvyšší formy existence energie, musíme připustit i to, že neměl stejně jako celý vesmír žádný počátek a nebude mít ani konec. Existuje věčně. Že to člověk nemůže pochopit, je přirozené, protože naše pozemská existence počíná zrodem a končí smrtí. A jako lidé se snažíme, pokud věříme v Boha, upravit si ho podle svých představ. Není rozhodující, jaké vyznáváme náboženství, ba dokonce ani zda jsme přesvědčenými ateisty, rozhodující je, zda rozmnožujeme více dobra než zla.


Tomáš Jurčík

JaraTohle by chtelo clanky 223:144.8.2009 23:14:42
Saltos AlimOmyl nebo úmysl?21:554.8.2009 21:55:42
gariasplatí jednoduché pravidlo15:514.8.2009 15:51:23
gariaspravda sa nedá vidieť z jedného uhla15:474.8.2009 15:47:02
Saltos AlimStaronová temata16:573.8.2009 16:57:06
VanekHlavne06:023.8.2009 6:02:25
JAPČlánek se mi líbil19:162.8.2009 19:16:34
JiraakBrýden..18:342.8.2009 18:34:51
NaďaČlánek je17:542.8.2009 17:54:06
Tomáš JurčíkMartine,17:302.8.2009 17:30:16
josef hejnaPředevším přeji zdraví.17:252.8.2009 17:25:52
MartinDrobné opravy17:232.8.2009 17:23:26

Počet příspěvků: 15, poslední 4.8.2009 23:14:42 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.

Tomáš Jurčík

Tomáš Jurčík

školství, kultura, politka.

Pedagog ve výslužbě; předseda Společnosti středoškolských pedagogů.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy